Vologaisés IV.
Vologaisés IV. | |
---|---|
Narození | 2. století Parthia Satrapy |
Úmrtí | 191 Parthia Satrapy |
Potomci | Vologaisés V. |
Otec | Mithradatés IV. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vologaisés IV. (parthsky Valagaš, středopersky Vardáchš; ? – 191/192) byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 147/148–191/192. Jeho otcem byl podle epigrafických dokladů Mithradatés IV., vzdorokrál za Vologaisa III., synem a nástupcem král Vologaisés V.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Vologaisés se ujímal vlády za situace, kdy parthská říše procházela obdobím partikularismu a nejednoty. Už několik desetiletí se žádnému arsakovskému panovníkovi nepodařilo získat kontrolu nad celým prostorem rozlehlého státu – což nepochybně souviselo s drtivými porážkami z let 114–116, které říši uštědřil římský císař Traianus. Ačkoli podrobnosti o vnitřním vývoji nejsou známy, Vologaisés dokázal říši opět sjednotit a přinutit k poslušnosti i vazalská království na periferii, například Charakéné. Ústřední vláda opět získala autoritu.[1]
Po nastolení stability se parthský král pustil do ofenzivní politiky vůči Římanům a jako obvykle šlo především o Arménii, která byla římským klientským státem. V roce 161, když zemřel císař Antoninus Pius a na trůn nastoupili Marcus Aurelius a Lucius Verus, využil Vologaisés příhodné chvíle a zahájil válečné operace v mezopotámském prostoru, zpočátku velmi úspěšné. Dobyl při nich nejen celou Arménii, ale připravil Římanům i dost vážnou porážku u Elegeie na Eufratu. Jeden z nových císařů, Lucius Verus, se nato odebral na Východ, aby připravil římskou protiofenzívu.
V následujícím období dobyly Verovy legie Arménii, pronikly do Mezopotámie a roku 165 obsadily parthské hlavní město Ktésifón. Vologaisovi nezbylo nic jiného než přenechat Římanům sporné pohraniční kraje spolu s městy Nisibis a Karrhy. Z pramenů není jasné, zda byla uzavřena formální dohoda o míru, každopádně zůstala hranice mezi oběma státy v příštích třiceti letech klidná. O Vologaisovi není dále téměř nic známo – výjimku představuje vzpoura Osroa (II.) v Médii, kterou se králi (nebo jeho stejnojmennému synovi) podařilo rychle potlačit.[2]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mír a stabilita se mj. projevily rozvojem karavanního obchodu s Palmýrou – Palmýřané si v tento čas dokonce zřídili v parthském městě Vologaisiás Augustův chrám. Viz SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 65.
- ↑ K Osroovým mincím viz článek na serveru Parthia.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
- SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vologaisés IV. na Wikimedia Commons
- (anglicky) Cassius Dio, kniha 70, 2, 2, 71, 2, 1–3
- (anglicky) Historia Augusta, Vita Marci 8, 6, 9, 1, Vita Lucii Veri 8, 3.
Předchůdce: Vologaisés III. |
Parthský král 147/148–191/192 |
Nástupce: Vologaisés V. |